Slečna Trudy jede do Valtic

Kam jinam vyrazit na Svatomartinská vína než na Jižní Moravu, že? Takže jsem si sbalila svých pět švestek a vydala se na dalekou cestu. Z Brna jsem toho bohužel moc neviděla, při přestupu jsem jen rychle prolítla budovou hlavního nádraží a Petrov zahlídla doslova z rychlíku. 

Já vím, nic moc... Ale Brno si zaslouží svůj samostatný výlet a já už se na něj moc těším. Tak dál! Cesta vlakem byla delší, než jsem čekala (alespoň nějaké zpoždění patří zřejmě k místnímu koloritu), takže když mě přestalo bavit koukat z okna (což dělám často a ráda), začetla jsem se s chutí do moc pěkné knihy Dobrý proti severáku. A najednou jsem byla v Břeclavi, ani jsem nevěděla jak!

No a odtud už je to do Valtic co by kamenem dohodil! Nejdřív jsem se pokochala vinicemi, pak si zašla na zámek a na náměstí s novorenesanční radnicí, kterému dominuje kostel Nanebevzetí panny Marie. Je to opravdu monumentální stavba, možná až trošku nepatřičně na tak malé městečko... Zato kostel konventu Milosrdných bratří se mi moc líbil. 

No a na závěr zlatý hřeb programu - návštěva vinného sklípku! Letošní André se opravdu mimořádně vydařilo, vřele doporučuju. Stejně jako návštěvu Valtic, počasí mi přálo, moc jsem si to tu užila. Mně líbilo!

P. S. No nejsem já fotogenická?!?

Slečna Trudy na procházce ve Stromovce

Krásná slunečná podzimní neděle. Co s ní? Odpolední procházka Stromovkou byl výborný nápad! Kromě hromady lidí jsem tam potkala i spoustu kachen! A ty rybníky... Vůbec nechápu, proč jsem se tam nevydala dřív. Až tam půjdu příště, možná už si troufnu i vykoupat se s novými přáteli. 

Slečna Trudy se kochá pražskými panoramaty

Počasí se konečně trochu umoudřilo, po sněhu z minulé soboty ani památky, takže opět vyrážím objevovat krásy Prahy. Vyhlídka z věže Novoměstské radnice mi vyrazila dech! Stejně jako spousta schodů nahoru. Ale nelituju ani jediného!

Slečna Trudy jede do Varnsdorfu

Velký výlet! Přímým pivním vlakem do Varnsdorfu na ALEFESTIVALE v pivovaru Kocour, spousta hodin ve vlaku, kde naštěstí točili výbornou 14´IPA Samuraj, první sníh této zimy (a ne málo), zajímavá piva ze všech koutů republiky. Prima akce, jen cesta zpátky se zdála být nekonečná... 

Slečna Trudy se vydává na Vítkov

Dnes jsem se rozhodla poznat další zajímavá místa Prahy a po krátkém rozmýšlení padla volba na Vítkov. Stoupání od Florence nebralo konce, ale stálo to za to. Ty panoramata! A taky monumentální památník. Budu si muset nastudovat České dějiny... 

Po dlouhé a moc příjemné procházce podzimním Vítkovem jsem sešla dolů na Žižkov a dotoulala se až na Vinohrady. Docela zajímavé čtvrti a je tu všude spousta zajímavých hospod! Nakonec jsem skončila U Vodoucha... Ano, je to tak - mám ráda dobrá piva a Vodouchova nabídka mě velmi zaujala! Určitě jsem tu nebyla naposledy. 

Slečna Trudy na Slapech

Prodloužený víkend! Předpověd počasí sice nevypadala přívětivě, ale i tak jsem se rozhodla vyrazit na Slapy. A dobře jsem udělala. Rána i večery už sice byly dost chladné a mlhavé, přes den se ale většinou vyčasilo a tak jsem si to na Slapech báječně užila. 

Den O - Slečna Trudy se kochá

Výhled z terasy byl úchvatný...

Den 1 - Slečna Trudy jde do lesa

Lesy kolem lákaly k vycházce s košíkem, hub ale bohužel moc nerostlo. Tedy kromě muchomůrek, které se navíc velmi dobře hledají. Prý se tyhle červené krásky nejí, co si pak ale mám myslet o receptu z knihy Olgy Tokarczukové Denní dům, noční dům? 

Dort z muchomůrky červené

Barevné klobouky tří dospělých muchomůrek, 2 a půl sklenice moučkového cukru, 5 žloutků, kostka másla, citrón, dvě lžíce rumu.

Klobouky pokropíme rumem. Žloutky utřeme s máslem a se dvěma sklenicemi práškového cukru. Přidáme nadrobno nakrájenou citrónovou kůru. Náplň vložíme do klobouků. Červený kropenatý vršek dortu polijeme polevou ze zbytku cukru a citrónové šťávy. Jíme pomalu. Čekáme. 

Den 2 - Slečna Trudy jde k vodě

To bych nebyla já, abych se nevyrazila koupat! Počasí mohlo být příjemnější, ale naštěstí jsem dost otužilá a voda byla skvělá. A těch lodí... Objevila jsem jejich kouzlo a někdy bych si ráda dala nějakou pořádnou plavbu! 

Den 3 - Slečna Trudy balí, uklízí a vrací se do Prahy

Ach jo, víkend byl sice o den delší, ale i tak utekl jako voda. Dnes už na žádný výlet nevyšel čas, jen na sbalení, úklid, kochání a čtení na terase. A pak cesta domů. Nicméně jsem si Slapy parádně užila a doufám, že se tam ještě někdy vrátím.

Slečna Trudy jede do Kouřimi

Na dnešek jsem vůbec nemohla dospat! V plánu byl totiž konečně POŘÁDNÝ VÝLET! Na pořádný výlet se musí jet vlakem, a pokud je to navíc Podlipanský motoráček, nemá to chybu! Motoráček sice nejezdí z Prahy, musela jsem na něj přestoupit v Pečkách, ale i tak jsem si jízdu náramně užila. Vláček byl téměř prázdný a protože jsem neposeda, pořádně jsem ho prošmejdila! Ani se mi nechtělo v Kouřimi vystupovat. Ale jsem ráda, že jsem se nakonec přemohla a do městečka se vydala. Místo je to opravdu malebné, čehož si nejednou všimli i páni filmaři. Asi nejvíc Kouřim proslavilo natáčení seriálu Bylo nás pět podle románu Karla Poláčka.

Kromě krásného Kostela svatého Štěpána se mi moc líbila i Mariánská kašna na náměstí. A protože počasí přímo vybízelo ke koupání, nakonec jsem neodolala! No, vždyť mě znáte... Pak jsem se ještě prošla v parku pod hradbami a byl nejvyšší čas letět na vlak. Cestou se naštěstí podařilo koupit malé občerstvení na zpáteční cestu. Přeci jen je potřeba takhle vydařený výlet zapít! 

Slečna Trudy jede na Jenštejn

V tak krásný den by bylo škoda někam nevyrazit! Po chvíli rozmýšlení padla volba na Jenštejn. Je to blízko od Prahy, dá se tam dojet příměstskou dopravou a procházka kolem potoka do Vinoře byla moc příjemná. Tento malý výlet vřele doporučuji!

Slečna Trudy poznává Prahu

Téměř po roce vyrážím poprvé ven, do Prahy! Chtěla jsem si užít město bez lidí (přeci jen jsem dost plachá), vypravila jsem se tedy na cestu brzy ráno. Vstávání bylo strašné, ale stálo za to! Kdy jste byli na Staroměstském náměstí, Karlově mostě a Malé Straně téměř sami? Praha je krásná a jsem moc ráda, že tu žiju. Jen ta Vltava není tak široká a krásná, jako Labe... 

Slečna Trudy se představuje

Na podzim 2011 se mi zásadně změnil život. Ne že bych o to nějak moc stála, ale některé věci prostě neovlivníte... Jednu sobotu v září jsem se rozloučila se svými milými drážďanskými skauty, naposledy se vykoupala ve všech možných místních kašnách a vodotryscích, a v neděli odjela z města, které mám moc ráda. Už kvůli tomu Labi... 

Mé začátky v Praze nebyly jednoduché, neuměla jsem kváknou česky, ale naštěstí jsem potkala dobré přátele a měla přístup k velké knihovně, takže po roce už je to s mojí češtinou o hodně lepší. A tak vám chci povídat o objevování České republiky ze svého pohledu. Snad vás to bude bavit.

A co bych tak o sobě ještě řekla? Moc mi sluší žlutá a ráda se koupu.